Pepa Libický spojil v pořadech „Libovky“ a Fachmani své moderátorské zkušenosti se zálibou a bohatou praxí v práci rukama, a stal se tváří projektů, za kterými si osobně stojí. Jak říká, řemeslo je třeba zbavit puncu méněcennosti a pozdvihnout ho na úroveň, na kterou po právu patří.
Hodně lidí se tě určité ptá, jak je možné, že jsi tak všestranný. Kde se to v tobě vzalo?
Kutilství ve mně muselo dřímat už od dětství. Vždycky mi vonělo dřevo. V pěti letech jsem si postavil za pomoci babičky dřevěný domek, ve kterém jsem si hrál s ostatními dětmi. Později jsem dostal od rodičů soupravu nářadí, která sice nebyla kdovíjak kvalitní, ovšem já z ní měl velkou radost. Vystudoval jsem stavební průmyslovku a pak jsem se rozhodl, že půjdu jinou cestou. Pracoval jsem jako DJ a moderátor. To byly profese, které mě naučily komunikovat s lidmi a takzvaně mě „rozmluvily“. Díky tomu mě napadlo spojit svou zručnost s talentem bavit lidi a postavit kutilský pořad, který by byl spontánní a živý. A tento směr stále držím. Chci dělat věci, které lidem zjednoduší život a zároveň jim přinesou radost.
Jako každý, kdo jde s kůži na trh, máš svoje obdivovatele, ale také „hejtry“, kteří ti neváhají poslat negativní komentář. Jak se s tím vyrovnáváš?
Jsem rád za každou zpětnou vazbu, pozitivní i tu negativní. Je mi jasné, že výtkami na moji adresu si jejich autoři často upevňují vlastní ego. Já je beru spíš jako motor, který mě žene dál. Pomáhají mi, abych neusnul na vavřínech, a beru si z nich ponaučení.
Jak podle tebe vnímá dnešní společnost řemeslo?
Jsem rád, že se zase dostává zpět do kurzu a je o něj zájem. Dřív byly ve školách povinné takzvané dílny. Předmět pak vymizel z osnov, naštěstí je zase snaha vrátit ho zpátky. Na tenhle trend reaguje i „primácký“ pořad „Řemeslo nenahradíš“, který propaguje řemeslné učební obory. A myslím, že se to daří také „mým“ pořadům. Těší mě, že na ně koukají i mladí kluci, kterým doma chybí „kutilský“ vzor. Jejich tátové jsou třeba úspěšní obchodníci nebo manažeři, ale oni by rádi dělali něco rukama. Vidím to i u svého osmiletého syna. Odmalička mě sleduje, jak pracuji rukama, a napodobuje mě. Teď jsem ho zapojil do natáčení, což ho baví, a řekl bych, že tím motivuje další děti. Doufám, že se postupně podaří překonat mýtus, že dělník je podřadná profese. Stejně jako uznáváme pana ředitele nebo pana manažera, měli bychom mít úctu i k panu truhláři nebo panu instalatérovi.
Většina dětí „ujíždí“ na moderních technologiích. Není pro ně práce rukama přežitek?
Vsázím na propojení obou směrů. Technologický pokrok nezastavíme, jenže roboti dřevo neopracují tak jako ruce, které jsou otiskem lidské duše. Podle mě je jedinou smysluplnou cestou dívat se na to, co vytvořili naši předkové, snažit se to vylepšit, a přitom respektovat základy, které fungují. Máloco se přece vyrovná radosti, kterou máme, když vytvoříme něco vlastníma rukama.
Jsi tváří dvou pořadů, Libovky Pepy Libického a Fachmani. Na co se v nich můžeme v nejbližší době těšit?
Na podzim poběží třetí série „Libovek“, které se snažíme stále zdokonalovat. Diváky čekají atraktivní témata, jako je třeba výroba designové lednice nebo speciální téma pro chlapy, „eko“ chlazení piva v ledničce, která nepotřebuje proud. Díky covidu se rozmohlo cestování na vlastní pěst, a na to jsme zareagovali dílem zaměřeným na vestavby do auta. V rámci pořadu se také budeme věnovat výrobě lavičky, která se pod záštitou FTV Prima umístí u Labe. A na Vánoce si společně vyrobíme vyřezávané sáňky, které poslouží jako hezká dekorace před domem. Divákům mohu slíbit, že v pořadu přibyde rubrika „Pepoviny“ zaměřená na vychytávky usnadňující běžný život. Druhým „mým“ pořadem jsou Fachmani, kteří divákům ukáží rekonstrukci staršího rodinného domku doslova krok za krokem.
Fachmani mají zajímavý formát; o moderátorskou roli se budeš dělit s další osobností. Jak jste to pojali?
V případě Fachmanů bych se zdráhal mluvit o nějakém moderování, na jaké jsme zvyklí z podobných pořadů. Tenhle formát, který se mi mimochodem rodil v hlavě pět let, je hodně ze života. Divák je jeho součástí, proto mu nepotřebujeme nic vysvětlovat. Dost situací vzniká přímo na místě. Mým parťákem je stand up komik Karel Hynek. Ten má roli majitele staršího domku určeného ke kompletní rekonstrukci. Aby to zvládl, pozve si na pomoc zručného kamaráda, tedy mne, a společně provedeme diváka všemi nejdůležitějšími etapami stavby. Hynek má ve Fachmanech „roli“ laika, sám jsem se ale přesvědčil, že leccos zastane. Byl jsem ho navštívit na chatě, ze které je dnes už rodinný domek. Odvedl na něm spoustu práce. Uvidíte, že i v rámci pořadu zvládneme řadu věcí společně.
Říkal jsi, že negativní zpětná vazba je pro tebe v práci motivací. Někdy nám ale osud hází pod nohy i větší klacky, než jsou výtky v komentářích. Jak řešíš tyhle krizové situace?
Zažil jsem chvíle, kdy jsem přišel o práci, nedařilo se mi, byl jsem zkrátka ve špatnou chvíli na špatném místě. Vždycky jsem to nějak překonal. Sebral jsem se a šel jsem prodávat drogerii z auta, aby bylo na jídlo. Občas je potřeba dostat se až na dno, aby bylo od čeho se odrazit. Jsem přesvědčený, že když máte správný směr a vytrváte, časem do sebe všechno zapadne. Nestačí ovšem jen snít, je potřeba na tom usilovně pracovat. Funguje to stejně jako s řemeslem. Na začátku vezmete do ruky vrtačku a pustíte se od malého projektu a když budete trpěliví a pracovití, může z vás být nakonec vyhledávaný truhlář. A když pak dosáhnete svého vysněného cíle, musíte mít na mysli, že to není napořád. Mějte otevřenou hlavu a buďte na pozoru. A ještě jeden bod bych rád zdůraznil, a tím je poctivost a pečlivost. Když bude každý z nás dělat svou práci pořádně, budeme mít všichni jednodušší život. Na to nepotřebujeme žádné poučky. Stačí nám obyčejný selský rozum.