Honza Kopřiva a Lída Dušková jsou nejen tváří, ale především duší pořadu Zahrádkářská poradna na Prima DOMA.TV. Několik desetiletí spolupracují, a především se přátelí i mimo kamery, a proto jsme je nemohli vyzpovídat jinak než jako nerozlučnou dvojku. Jejich sehranost se ostatně potvrdila tím, jak skvěle se během rozhovoru doplňovali.
Lído a Honzo, diváci Prima DOMA.TV vás vnímají jako jedno tělo a jednu duši. Jak dlouho se vlastně znáte?
Lída: Známe se už třicet let…
Honza: Počkej, to už jsme tak staří?
Lída: (směje se) Když jsme se seznámili, působila jsem jako jednatelka společnosti Semena Vaněk. Jezdila jsem na různé výstavy a prezentovala jsem firmu. Honza, který tehdy pracoval s mým otcem, mi přivezl do semenářství zajímavé vzorky rostlin. Přišel za mnou do obchodu a už tam zůstal. A ono už to opravdu bude těch třicet let!
Honza: Skutečný začátek naší dlouhodobé spolupráce odstartoval Receptář Přemka Podlahy. Tehdy jsme pro něj natáčeli první „koutek“ biologické ochrany rostlin. Liduška nikdy nenechává nic náhodě, a proto jsme se na to pečlivě připravovali. Všichni nás totiž varovali, že nás Přemek podusí, a tak jsme chtěli mít v záloze různé varianty rozhovoru.
Lída: Strašně jsem se toho prvního vystoupení v televizi bála. Denně jsem na tom dřela a pořád jsem nutila Honzu, aby mě zkoušel.
A jak to dopadlo?
Honza: Přednesli jsme Přemkovi naše nápady a on řekl: „Hm, dobrý, ale uděláme to úplně jinak.“ Ale naše obava, že nás bude během natáčení potápět, se ani náhodou nenaplnila. Přemek měl zájem především na tom, aby to dobře dopadlo.
Lída: Nedusil nás. Naopak. Padli jsme si do oka. Zjistil, že máme spoustu zajímavého materiálu pro reportáže, a hlavně pochopil, že nejsme teoretici, ale řešíme problémy v terénu. Že chodíme mezi lidi a radíme jim v oblasti ochrany rostlin. Díky dennímu kontaktu se zákazníky jsme mohli Přemka upozorňovat na největší problémy týkající se zahrádkaření.
Honza: Přemek nás pak začal zvát téměř do všech dílů pořadu, který tehdy vysílala Česká televize, a nakonec si nás s sebou vzal na Primu. Z těch našich společných třiceti let s Lídou bylo dvacet spojeno s Receptářem.
Máte z té doby nějakou zajímavou vzpomínku na Přemka Podlahu?
Lída: Pro mě je celé to období jedna dlouhá hezká vzpomínka. Byla to krásná spolupráce. Líbilo se mi, že se nikdy nad nikoho nepovyšoval. Vždycky s námi jednal jako se sobě rovnými. Hodně jsme se od Přemka naučili v oblasti mediálního projevu a komunikace.
Honza: Pro mě bylo inspirující sledovat, jak měl Přemek o svém Receptáři jasnou představu, kterou si nenechal vzít. Vždycky říkal, že pořad musí přinášet rady, nápady a inspirace. Pokud reportáž něco z toho neobsahuje, pak patří do jiného formátu. A měl pravdu. Také přesně věděl, na jakou cílovou skupinu se zaměřit, a dokázal jí všechno pěkně lidsky podat.
Lída: Přemkův pořad byl prvním hobby magazínem v pravém slova smyslu. Dnes má u nás něco podobného každá televize, ale nenaplňují to nejpodstatnější, co razil Přemek, totiž že by měly ctít svoji cílovku.
Honza: Velký rozdíl spočíval v tom, že Přemkův Receptář nebyl závislý na sponzorech, jak je to dnes běžné a vlastně i nutné. Ale i tak je třeba se držet zásady, že na prvním místě je problematika, nikoliv produkt, byť by si to tak firmy rády nastavily. Produkt má pořadu jen sloužit.
Když jsme u historie pořadů, nemůžu se nezeptat, kam se poděl oblíbený botanik Václav Větvička, dlouholetý ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který udílel v Receptáři cenné rady.
Lída: Ano, pan Větvička se v naší poradně přestal objevovat. Snažila jsem se ho přesvědčit k další spolupráci, ale odmítl s tím, že už se na to necítí. Měli jsme ještě něco vymyšlené, ale vstoupil od toho koronavirus, a tím to definitivně padlo. Já to chápu. Práce pro televizi je náročná a stresující.
Honza: Pan Větvička byl dlouhá léta součástí listárny Receptáře na České televizi a později Receptáře prima nápadů. Měl obrovské znalosti v oboru botaniky. Jeho hlavní doménou bylo určování rostlin, ovšem věděl o nich prakticky všechno. Kde rostou, jak se pěstují, jak se využívají… Jeho velkou devizou bylo, že uměl předat odborné téma široké veřejnosti populární formou. Za takovou osobnost u nás není náhrada.
Vraťme se ještě o kousek zpět, do doby před tím, než jste se potkali, a podívejme se, co vás oba přivedlo k flóře.
Lída: Vyrostla jsem na vesnici, a to určilo další směr mojí cesty. Po gymnáziu jsem vystudovala obor agrotechnika na vysoké škole zemědělské a chvíli to vypadalo, že jsem pro zemědělství předurčená. Nakonec se to ale zvrtlo a já jsem dostala možnost zůstat na škole v roli pedagoga. Kvůli tomu jsem se musela naučit mluvit před lidmi, což se mi později hodilo. Poté, co jsem se vdala a měla děti, už jsem se na školu nevrátila. Začala jsem pracovat v semenářském podniku Sempra, kde jsem strávila deset let, a když došlo k privatizaci, přešla jsem ke společnosti Semena Vaněk. Za tu dobu jsem se toho spoustu naučila, ale hodně jsem si toho také musela dostudovat. Například v oblasti květin. Když jsem se učila kytky, měla jsem katalogy i na záchodě.
Honza: Já jsem po škole pracoval deset let ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby. Pak jsem působil ve firmě Biocont Laboratory, která se zabývá biologickou ochranou rostlin. Díky tomu se sešly naše cesty s Lídou.
A teď k současnosti. Máme před sebou zbrusu nový produkt, Prima DOMA Box MUŠKÁTY. Můžete nám ho představit?
Lída: To je projekt, který jsme chtěli už dlouho zrealizovat. Box, který má přinést zájemcům o pěstování něco nového a zároveň je zabavit během dlouhé zimy. To se hodí zvlášť letos, kdy se nedá skoro nic dělat. Cílíme tím nejen na děti, pro které by to mohlo být vytržení od obrazovek počítačů, ale i na starší generace. Zjistili jsme totiž, že ani starší lidé neví, jak například vysít mrkev, jak pokračovat s rostlinou dál, jak ji rozpoznat od plevele.
Honza: Jako první jsme zvolili muškáty, protože se lépe pěstují ze semen než z řízků a velmi rychle klíčí. Když mají vhodné podmínky, tedy především správnou teplotu a vlhkost, můžete vidět výsledek už druhý den, kdy semínko pustí kořínek a klíček. Další růst je samozřejmě pomalejší, ale ten nástup je pro pěstitele začátečníka zajímavý. Plno lidí, kteří by se rádi pustili do pěstování, ani neví, jaký substrát vybrat, jak vysít, jak hnojit… Pro ty je box dobrou pomůckou a motivací.
Lída: Boxy s muškáty by mohly najít uplatnění i ve školách, v hodinách pracovních činností nebo „pozemků“, které se díkybohu zase obnovují. Další boxy, například zeleninové, by pak měly být určené zkušenějším pěstitelům. Stejně jako u muškátů však bude základem předpěstování v domácích podmínkách. Teprve pak se rostlina přenese ven.
Sledujete za ty roky v oboru posun v přístupu k zahrádkaření a pěstování? Jak je to dnes, kdy si prakticky všechno můžeme koupit v obchodě?
Honza: Myslím, že naopak ti, kteří si všechno mohou koupit, například manažeři, jsou dobrou „cílovkou“ pěstitelských pořadů. Není to pro ně nutnost, ale skvělý odpočinek od duševní práce. Určitě mi dáte zapravdu v tom, že fyzická únava je příjemná, ale psychická únava je k zbláznění.
Lída: Stále víc lidí začalo objevovat, jak obrovskou relaxaci zahradničení přináší. A že je z ní i užitek. Je přece úžasné mít možnost vypěstovat si vlastní zdravou zeleninu. Mám známého, který si na práce na zahradě vždy někoho najímal. Ten samý člověk si teď postavil obří skleník a objednal si u mě na příští rok sadbu rajčat, paprik a okurek. Bude je sázet vlastníma rukama a moc se na to těší!